Už je to víc než měsíc, co došlo kolem pásma Gazy k útoku Hamásu. Bylo to od druhé světové války největší vyvražďování lidí kvůli jejich židovské národnosti. Jsme z toho spravedlivě rozhněvaní. Izrael na oplátku vpadl do Pásma Gazy, a bombarduje každou budovu, kde se podle jejich informací skrývají lidé, kteří byli za tento útok odpovědní. Bez ohledu na to, jestli je to obytný dům, nebo třeba nemocnice. Zákonitě není možné vyhnout se civilním obětem. Zvlášť, když si uvědomíme, že v Pásmu Gazy žije víc lidí než v Praze na menším prostoru, než je v Praze. A všude po světě pak probíhají především ze strany Arabů demonstrace, aby se Izraelští vojáci snažili počet civilních obětí omezit.

Vidíme boj dvou stran, z nichž jedna jedná naprosto zle, a druhá nejedná extra dobře. Jedna i druhá se dlouhodobě chová, jako by chtěli své protivníky zcela vyhnat z jejich domovů a z jejich země. A Izrael i Palestina si tak jednání druhé strany vysvětlují. Kde je v tom Bůh? Jak to může dovolit? Na kterou stranu se má člověk přidat, když ani jedna není dobrá?

Bůh je všude, kde je potřeba, ale nejvíc tam, kde mu to dovolíme. Když jsou vražděni nevinní lidé, je na straně nevinných a v rukou všech, kteří jim pomáhají a kteří se jich zastanou. Ale když se z obránce stane agresor, dobrý Bůh se mu najednou stane ze zastánce odpůrcem. Náš Bůh je nárožní kámen, který brání budovu, ale taky překáží všem, kteří udělají něco, co by ji mohlo rozbořit. Bez ohledu na to, jestli do ní narazí náhodný kolemjdoucí, nebo třeba majitel.

Proto se nedívejme, kdo je dokonalý, ani nedělejme z hříšníků světce. Spíš hledejme, kde je potřeba naše pomoc, a tam pomáhejme. Komu jde o život, a potřebuje se bránit, a kdo naopak kvůli svým politickým cílům životy bere. A ve velkých i malých věcech nehledejme, kdo udělal chybu, za kterou ho odsoudíme, ale kdo se snaží v něčem upřímně hledat, co je strana dobra. A v tom ho podpořme.