Bůh probouzí naději v utrápených srdcích a podporuje námahu na cestě vždy tím, že povolává proroky. Ježíš dělá stejnou zkušenost jako proroci. Vrací se do Nazareta, mezi ty, s nimiž vyrůstal, a přesto není uznáván, je dokonce odmítán. Měli překážku: vždyť je jeden z nás! Co je překážkou, která nám brání uvěřit Ježíši?

Zastavují se u jeho pozemské historie, u rodinného zázemí, a proto si nedokážou vysvětlit, jak mohlo ze syna tesaře Josefa, tedy z obyčejného člověka, vzejít tolik moudrosti, a dokonce schopnost konat zázraky. Ježíšovo lidství je tedy skandální: Jak se může všemohoucí Bůh zjevit v křehkosti lidského těla? Jak může všemohoucí a silný Bůh, který stvořil zemi a osvobodil svůj lid z otroctví, jak se může učinit tak slabým, že přijde v těle a sníží se, aby učedníkům myl nohy? To je skandál.

Bratři a sestry, je to víra založená na lidském Bohu, který se snižuje k lidskosti, stará se o ni, dojímá se našimi ranami, bere na sebe naši únavu, láme se pro nás jako chléb. Silný a mocný Bůh, který je na mé straně a uspokojuje mě, je přitažlivý; slabý Bůh, Bůh, který z lásky umírá na kříži, ode mě žádá, abych překonal všechen egoismus a obětoval svůj život za spásu světa; a to je, bratři a sestry, skandál.

Můžeme říci, že dnes potřebujeme právě tento skandál. Potřebujeme pohoršení víry. Nepotřebujeme religiozitu uzavřenou do sebe, která zvedá svůj pohled k nebi, aniž by se starala o to, co se děje na zemi, a slaví liturgie v chrámu, zatímco zapomíná na prach, který víří na našich ulicích. Potřebujeme skandál víry zakořeněné v Bohu, který se stal člověkem, a tedy víry lidské, víry z masa, která vstupuje do dějin, která hladí lidské životy, která uzdravuje zlomená srdce, která se stává kvasem naděje a setbou nového světa. Je to víra, která probouzí svědomí z letargie, která klade prst do ran, do ran společnosti, - a je jich mnoho, že - víra, která vyvolává otázky o budoucnosti člověka a dějin; je to víra neklidná, a my potřebujeme žít neklidným životem, víra, která se pohybuje od srdce k srdci, víra, která přijímá zvenčí problémy společnosti, neklidná víra, která pomáhá překonat průměrnost a lenost srdce, která se stává trnem v oku společnosti, často anestetizované a omráčené konzumem.

Bratři a sestry, z tohoto města Terstu s výhledem na Evropu, křižovatku národů a kultur, živme sen o nové civilizaci založené na míru a bratrství; prosím, nepohoršujme se nad Ježíšem, ale naopak se rozhořčujme nad všemi situacemi, v nichž je život týrán, zraňován a zabíjen; přinášejme proroctví evangelia ve svém těle. Potřebujeme soulad mezi rozhodnutími a slovy. A vám v Terstu chci říci: Kupředu! Nadále se angažujte v první linii při šíření evangelia naděje, zejména směrem k těm, kteří přicházejí z balkánské trasy, a ke všem, kteří na těle či na duchu potřebují povzbuzení a útěchu. Zavažme se společně: abychom znovuobjevením lásky k Otci mohli žít všichni jako bratři a sestry. Děkuji.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil a upravil Martin Holík
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-07/papezova-homilie-v-terstu.html