Čte: Daniel Blažke

Bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium nám předkládá podobenství o rozsévači. Obraz rozsévače je velmi krásný a Ježíš jej používá proto, aby popsal dar svého Slova. Představme si semínko: je malé, sotva viditelné, ale dává vyrůst rostlinám, které přinášejí plody. Takové je Boží slovo; představme si evangelium, malou knihu, jednoduchou a každému dostupnou, která plodí nový život v těch, kdo ji přijímají. Je-li tedy Slovo semenem, my jsme půdou: můžeme ho přijmout, nebo ne. Ale Ježíš, "dobrý rozsévač", se neunavuje velkoryse ho rozsévat. Zná naši půdu, ví, že kameny naší nestálosti a trny našich neřestí mohou Slovo zadusit, přesto vždy doufá, že můžeme přinést hojné ovoce.
To dělá Kristus a k tomu jsme povoláni i my: rozsévat bez únavy. Jak to však lze dělat, aniž bychom se unavili? Uveďme si několik příkladů.
Především rodiče: zasévají dobro a víru do svých dětí a jsou povoláni k tomu, aby tak činili, aniž by se nechali odradit, pokud se někdy zdá, že děti jejich učení nechápou nebo neocení, nebo pokud proti nim stojí mentalita světa. Dobré semeno zůstává, to je to, na čem záleží, a v pravý čas zapustí kořeny.
Podívejme se pak na mladé lidi: i oni mohou zasévat evangelium do brázd každodenního života. Například modlitbou. Myslím ale také na čas, který věnujeme druhým, těm, kteří to nejvíce potřebují: může se zdát, že je ztracený, ale místo toho je to čas svatý. A myslím na studium: je pravda, že je únavné a nepřináší okamžité uspokojení, jako když sejete, ale je nezbytné pro budování lepší budoucnosti pro všechny.
Ve světle toho všeho se můžeme sami sebe ptát: rozsévám dobro? Kéž nám Maria, kterou dnes slavíme jako Pannu Marii z hory Karmel, pomůže být štědrými a radostnými rozsévači radostné zvěsti.