Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Matoušovo evangelium mluví v 21. kapitole o podobenství o dvou synech, které otec požádal, aby šli pracovat na vinici. Jeden hned odpoví "ano", ale pak nejde. Druhý naopak řekne "ne", ale pak se kaje a jde.

Co říci o těchto dvou způsobech chování? Jednoho hned napadne, že jít pracovat na vinici vyžaduje oběť, a ta obětavost něco stojí a není samozřejmostí, ani když víme, že jsme děti a dědicové. Problém zde však není ani tak v odporu k odchodu do práce na vinici, ale v upřímnosti či neupřímnosti před otcem a před sebou samým. Ve skutečnosti se ani jeden z obou synů nechová bezúhonně, první lže, zatímco druhý chybuje, ale zůstává upřímný.

Ten první nechce plnit otcovu vůli, ale ani se o tom nechce bavit. Schovává se tedy za falešný souhlas, zakrývající jeho lenost a zachraňuje mu na chvíli tvář: je to pokrytec. Vyvázne bez konfliktu, ale podvádí a zklamává otce, znevažuje ho hůř, než kdyby řekl rovnou "ne". Je nejen hříšník, ale i zkažený, protože lže.

Druhý syn, říká "ne", ale pak jde, není dokonalý, ale je upřímný. Lépe by jistě bylo, kdyby rovnou řekl "ano". On poněkud odvážně projeví svou nechuť. Přebírá odpovědnost za své chování a jedná otevřeně. Díky této základní upřímnosti dochází k poznání, že se mýlil, a jde. Je hříšníkem, ale není zkažený.
Pro hříšníka vždy existuje naděje na záchranu, pro zkaženého je to mnohem těžší. Bratři a sestry, hříšníci jsme všichni, ale zkažení ne!

Maria, zrcadlo svatosti, pomoz nám být upřímnými křesťany.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil Martin Holík