Tamara Suchánková: Stopy v nás
Často sedávám na zahradě mezi květinami a rozjímám. Je docela příjemné se někdy zastavit a jen tak se vypnout. Kde jinde chcete slyšet Boha, než ve chvíli ticha tam, kde je nám dobře. Myslím, že to už moc neumíme. Asi dnešní doba přinášející spěch a zodpovědnost, brání někdy tomu, abychom se dokázali zastavit a ztišit. Když už se nám to povede, po chvíli nám myšlenky utečou k tomu, co nás právě trápí a motáme se v tom jako ve víru vody, který nás pomalu stahuje dolů, a často bez pomoci nejsme schopni vyplout opět na hladinu. A to už vůbec nemluvím o tom, jak se nám to často nedaří ani v kostele. Jak se snažíme soustředit na liturgii a texty modliteb a písní a často nám uniká podstata, kterou si máme odnést, i důvod toho, proč jsme vlastně přišli. Jak moc se toužíme zbavit břemen, které nás tíží a se kterými si nevíme rady, stejně tak, jak někdy nedokážeme pomoci druhému, protože máme svých starostí dost a nést další kříž už nezvládáme. Stopy, které jsou v nás a které tam někdo zanechal. Často si ale vůbec neuvědomujeme, že i my zanecháváme stopy, jako v písku nebo ve sněhu. Stopy našich činů, slov i rozhodnutí a ovlivňujeme tak druhé, kteří žijí kole nás nebo s námi. Stopy, které za námi nezmizí jako za vlnou na pláži, ani nezapadají do rána novým sněhem. Často to trvá roky, anebo se to nikdy nepodaří. Našlapujme proto i my opatrně a snažme se, pokud je to možné, poponášet jeden druhého, nebo podat ruku do toho víru druhému a zkusme mu pomoci, pokud je to v našich silách a pokud nám to dovolí. A nečekejme vděk, ale to my buďme vděčni za to, že můžeme.
V jedné z posledních hodin náboženství jsem dětem rozdala šablonu lidské stopy, kterou si obkreslily na výkres a po společné chvilce povídání dostaly úkol, aby do ní nakreslily vše, co si za ten rok odnáší. Co v nich zanechalo stopu. Mohly kreslit a ti starší i psát. Bylo neskutečné, co všechno se ve stopách objevovalo a taky to, že některé děti chtěly další stopu, protože do té jedné se to všechno nevlezlo. Srdíčka, květiny, sluníčka, křížky, taky pán Ježíš a Panna Marie, andílci, nebo duha z příběhu o Noem a jeho slibu lidem, slova jako přátelství, kamarád, legrace, písničky, radost, láska, pokoj, mír, odpuštění, modlitba, rodina a dokonce jsem se tam našla i já. S pokorou v srdci jsem děkovala. Zkuste si někdy nakreslit taky takovou stopu. Nejlépe dvě. Napište do jedné vše, co máte na srdci. A do druhé? Zapřemýšlejte, jaká stopa zbude jednou po vás v srdci druhých. A kdyby se vám na obrázku něco nezdálo, použijte gumu. Sice to už nikdy nebude jako čistý list, ale v běžném životě nám gumu nahradí slovo promiň, nebo mrzí mě to a to má vždycky smysl. Nebude to snadné, ale možná je ještě čas něco změnit a nasměrovat naše stopy správným směrem. Alespoň se pokusme. S pomocí Boží to určitě zvládneme. Držím vám palce.
Tamara Suchánková, Kroměříž
Podcast Myšlenka na den je vložený na túto stránku z otvoreného informačného zdroja RSS. Všetky informácie, texty, predmety ochrany a ďalšie metadáta z informačného zdroja RSS sú majetkom autora podcastu a nie sú vlastníctvom prevádzkovateľa Podmaz, ktorý ani nevytvára ani nezodpovedá za ich obsah podcastov. Ak máš za to, že podcast porušuje práva iných osôb alebo pravidlá Podmaz, môžeš nahlásiť obsah. Ak je toto tvoj podcast a chceš získať kontrolu nad týmto profilom klikni sem.