Pamatuji si, jak jsem ještě jako student na střední průmyslové škole nastoupil na dvoutýdenní povinnou praxi k zakládacímu stroji do továrny v Mladé Boleslavi. Tehdy jsem to pokládal za absolutní ztrátu času a hroznou otravu. Dnes jsem zpětně za tuto zkušenost moc rád, zjistil jsem totiž, co doopravdy v životě dělat nechci. Podobné pocity vděku zažívám i při vzpomínce na letní brigádu v továrně, která pro Škodovku zajišťovala nazouvání, expedici pneumatiky na výrobní linky. Nebyla to vůbec lehká práce, osm hodin jsem stál u pásu a jen zakládal disky kol z palety na pojízdný pás.