Představte si prosím následující situaci: Jste vrcholový sportovec a jedete na olympiádu. Abyste si mohli situaci lépe představit, zvolíme nějakou konkrétní disciplínu. Například biatlon, ten je u nás docela populární. Patříte mezi velké medailové naděje a sami si věříte na zlato. Jedete finálový závod, pozorují vás miliony lidí po celém světě. Máte před sebou poslední kolo a poslední zastávku střelby na terč. Už jen pár vteřin vás dělí od zisku zlaté medaile, když v tu chvíli přijde nečekané selhání. Dojíždíte závodníka před sebou, který v zatáčce ztrácí balanc a upadne, vy padáte s ním. Rychle se zvednete, posbíráte, co se dá, a snažíte se dohnat ztrátu. Již jste si mysleli, že máte vyhráno, ale tahle nehoda vás natolik rozhodní, že na střelnici netrefíte ani jeden terč. Veškeré naděje jsou pryč. Do cíle dojíždíte s obrovským zklamáním, protože končíte na čtvrtém místě, jen kousek od medailové pozice. Než se člověk rozkouká a vyrovná se ztrátou, už má před obličejem mikrofon a reportér se ptá na vaše pocity. Co budete říkat?