Až příliš často se díváme na správu našeho času a jeho správné řízení jako na bezpodmínečnou dovednost pro vysokou výkonnost. Ve výsledku ale neustálá kontrola dodržování našeho časového plánu vede k přesnému opaku. Vidíme, že nám dochází čas, že už za půl hodiny musíme vyrazit na další schůzku, a tím na sebe vyvíjíme ještě větší tlak, abychom zvládli práci udělat přesně tak, jak bylo naplánováno. Výsledkem je potom skutečnost, že nic nestíháme. Nic nemáme hotové a vysněná produktivita, kvůli které jsme strávili tolik času pečlivým plánováním našich aktivit, se vypařila jako pára nad hrncem.