Už jako malý kluk jsem patřil mezi velké snílky a nebál jsem se být ve svých představách velmi naivní. V mém dětství dávali v televizi Arabelu. Byla to jedna z pohádek mého dětství a já jsem si už tehdy řekl: Kéž bych měl ten kouzelný prsten. To by se potom děly věci. Samozřejmě že jak člověk vyrůstá a více se seznamuje s realitou skutečného života, opouštějí ho i naivní představy. I přesto jsem se ale nebál nikdy snít. Jen jsem už v dospělosti nebyl schopen ve sny uvěřit. A jak už řekl Napoleon Hill, autor světového bestselleru Myšlením k bohatství, podle kterého vzniklo i třetí vydání magazínu Improovio: „Vše, co si dokáže lidská mysl představit a čemu je schopná uvěřit, toho je schopna dosáhnout.“ A přesně to byl můj největší problém. Dokázal jsem si představit lepší život, ale byl pro mě problém v něj věřit. Jenže jak věřit v lepší život, když člověk vidí dnešní realitu?