V posledních třech kapitolách jsem vyprávěl příběhy tří chlapců, kteří se narodili v průběhu 20. století. Příběhy byly sice smyšlené, ale vycházely z historických a reálných údajů o životě v průřezu minulého století. Dnes, stále ještě na počátku století 21., můžeme už bezpečně říct, že změna, kterou si lidstvo prošlo za posledních sto let, je jednou z nejdynamičtějších a možná i nejagresivnějších změn, kterou jako lidé pamatujeme. Ještě v 19. století bylo běžné, že děti chodily od tří nebo čtyř let s těmi staršími dětmi vypomáhat na pastvu, od sedmi let již museli pracovat a pomáhat rodičům v hospodářství. Povinná šestiletá školní docházka končila dvanáctým rokem a tehdy už byly děti považovány prakticky za samostatné osoby, kterým již skončilo dětství. Dívky již odcházely běžně do služby, pokud děti pocházely z vyšších vrstev, tak následovala studia. Pokud se zamyslíme obecně nad lidským vývojem a způsobem života lidí po nástupu moderní doby, tak v čem můžeme dnes vidět největší rozdíl?