Pocit, kdy se cítíme jako prázdná schránka. Nechceme nikoho vidět, s nikým mluvit, nemáme chuť do práce ani do života. Syndrom vyhoření poznalo již tisíce z nás a možná o něm slyšíme u spousty podnikatelů a úspěšných lidí čím dál častěji. Mám skoro až pocit, že abych se držel trendu a měl to výsostné právo mluvit o tomto neblahém stavu naší osobnosti, tak bych zde měl také začít vyprávět, jak jsem si prošel nějakým tím vyhořením. Jenže pravdou je, že jsem vlastně během svého života nic jako opravdové a úplné vyhoření nepoznal, a upřímně doufám, že jej ani nepoznám. Je ale pravdou, že jsem k vyhoření neměl daleko, naštěstí jsem si to byl doposud schopen včas uvědomit a začít s tím něco dělat.