Pamatuji si, když byly naše děti ještě velmi malé a my jsme šli někde v lese na procházku. Naši kluci byli vždy takoví neposedové, pořád někde lezli po stromech, skákali v potoce a bylo téměř pravidlem mít s sebou buď dostatek náhradního oblečení, když se vymáchali v kaluži, nebo být alespoň nablízku autu. Když byly naše děti ještě dost malé a vylezly někam na mez nebo malý strom a já jsem roztáhl ruce, tak je stačilo jen pobídnout gesty, aby se pustily nebo mi skočily do náruče...