Jeho primářka Jana Robenková vysvětluje, komu a jaké služby poskytují: „V názvu máme dětský, ale jde spíš o to slovo rehabilitační. Rehabilitaci tady poskytujeme pacientům od miminek přes adolescenty až po dospělé pacienty. Provozujeme denní stacionář a ambulantní část, které se opravdu zásadně liší. Denní část je naší vlajkovou lodí, kde se staráme o skupinku třiceti dětí.“Denní stacionář je určen pro děti od dvou do sedmi let. Lze si ho představit jako školku?„Často se to přirovnává, ale pouze režimem. Během dopoledne jsme schopni naskládat práci speciálního pedagoga, fyzio a ergoterapeutů, sestřiček. Staráme se o to, aby děti byly kvalitně nakrmeny. Je tady k dispozici logopedická, psychologická péče a samozřejmě je to všechno pod dikcí rehabilitačního lékaře. Takže školka velmi vzdáleně, možná v rámci dalšího programu,“ vysvětluje primářka.Dětský rehabilitační stacionář oslaví v příštím roce třicet pět let. Za tu dobu má uzavřených 550 chorobopisů dětí, které jím prošly. Jak se dostávají do jeho péče?„Nejčastější je to přes praktického lékaře, když se v rámci vývoje nedaří něco úplně ideálně, je dítě vyšetřeno v naší ambulanci rehabilitačním lékařem, který si ho dále vede v praxi. A když se na to bohužel nabalí nějaké větší problémy, tak si ho už my vytipujeme do denního pobytu a přijímáme ho kolem druhého roku věku. Základem toho, proč to všichni děláme, je, abychom pomohli dítku funkčně se zapojit do života v jeho přirozeném prostředí. Základním kamenem toho všeho je rodina. My naštěstí máme většinou velmi spolupracující maminky, které s námi do toho jdou, a za tu cenu se daří. A každý malý úspěch, každý malý pokrok všichni kvitujeme,“ upřesňuje primářka.Náplň denního stacionáře přináší také různé akce podobné jako ve školkách. Jak se připravují?„V týmu máme čtyři speciální pedagogy, paní učitelky s dětmi začínají den takovým seznámením, kdo do školky přišel, jaké je počasí a co budou dělat. A velmi často jsou to i aktivity podobné těm ve školkách – den dětí, Mikuláš, chodí se na besídky, do kostela, do zoo,“ dodává primářka.Dětský rehabilitační stacionář při MNO je spojený také s Bobath konceptem. Kde se vzal?„Bobath je příjmení manželů, kteří s tímto konceptem začali v Anglii v 50. letech minulého století. Postupně ho rozvíjeli a začal velmi konkurovat Vojtovi, Vojtův koncept tady anglosaská část znala ve stejné době, preferovala ho včetně naší republiky. A jsou to oba koncepty, které jsou neurovývojové, oslovují mozek dítka, který se nevyvíjí úplně ideálně, a snaží se zlepšit motorické možnosti dítěte. Takže Bobath je taková naše vlajka. Máme aktuálně tři lidi, kteří již mohou školit další zájemce o tuto metodu. A jsou to už stovky lidí, kteří náš kurz absolvovali,“ doplňuje primářka Robenková.K Dětskému rehabilitačnímu stacionáři patří jedno konkrétní zvíře, a to želvička. Proč právě toto zvíře a jak je se stacionářem spojeno? „Želvička je společnost, která sdružuje rodiče. A želvička proto, že když havaruje a dostane se na krunýř, není schopna se otočit zpátky na nožičky. Cílem nás všech je želvičku otočit, aby mohla dále fungovat,“ popisuje primářka.DRS má v příštím roce 35 let od svého založení, jak výročí oslaví? „My bychom měli rádi velkou konferenci, protože si to naše pracoviště velmi zaslouží. Třicátiny jsme slavili velmi potichu v covidu. Rádi bychom proto oslavu v příštím roce pojali tak, že pozveme všechny kolegy, a samozřejmě i ty, kteří prošli naším denním stacionářem,“ uzavírá povídání primářka Jana Robenková.Dětský rehabilitační stacionář je detašovaným pracovištěm Městské nemocnice Ostrava. Jeho primářkou je Jana Robenková, která se narodila v Opavě a lékařskou fakultu vystudovala v Olomouci. V DRSu pracuje od roku 2001, o čtyři roky později se stala jeho primářkou.