Občas se povolání dědí v rodině z generaci na generaci. Příkladem jsou Vladimír Beneš mladší a Vladimír Beneš nejmladší, kteří stejně jako patriarcha rodu Vladimír Beneš zasvětili svůj život neurochirurgii. „Když začínal můj táta po druhé světové válce, hodnotilo se to, zda pacient opustil nemocnici naživu, to byl dobrý výsledek. Nám už začalo jít i o kvalitu života, aby se vrátil pacient domů soběstačný,“ říká Beneš ml. „Já už jsem z generace, kdy se to posunulo ještě dál a snažíme se o to, aby se pacient dostal do stavu, v jakém byl předtím. Jak říká otec, udělat z univerzitního profesora zahradníka není dobrý výsledek,“ doplňuje Vladimír Beneš nejmladší. Oba se přitom shodují, že neurochirurgie ještě nenarazila na své limity, pořád je co objevovat.