Výraz used to je univerzálnější. Dá se užít, když popisujeme setrvalý, nepřerušovaný stav i pravidelně se opakující akci. Samozřejmě jen v minulosti. Modální sloveso would se dá užít jen v případě opakované akce, kterou navíc mluvčí prezentuje jako něco typického, charakteristického - zvyk, návyk, rituál. Sheily a Jane vzpomínají na školní léta: Jane: Oh, Sheila! That was so funny! And do you remember Mr Cox? He used to be a real devil! Always shouting! Sheila: Yes. But he’d always be nice to you, Jane. I think you were one of his favourites. Jane: I’m not so sure about that! But he did give me an interest in History. Before I met him, I never thought I’d study it at university. Sheila: And look at you now! Professor Jane Smith. (fade out) So what’s it like at Cambridge? Jane užila výraz used to. Vzpomínala na učitele dějepisu pana Coxe: To býval ale ďábel! Nejde o pravidelně se opakující akci, ale u pana Coxe šlo o setrvalý stav – pořád řval. Sheila ale namítla, že pan Cox býval na Jane hodný. Bylo pro něho charakteristické, že opakovaně při hodinách dějepisu byl na Jane hodný, patřila k jeho oblíbencům.