Helen a Steve přemýšlí, který dopravní prostředek bude pro Steva nejvýhodnější: Steve: ... impossible to get there for the time he wants… it’s too far to drive. I think I might take the train. Helen: Good idea. I’ll phone the station and ask….where’s my phone? Steve: What? Helen: I can’t find my phone. Steve: It might be in your briefcase. Helen: No. I always….oh dear. I think I might have left it in the taxi. Steve: Oh Helen. You’d better call them. Helen: Oh great, yes, of course. (conversation fades) But I haven’t got a phone, have I? Steve musí v určitou hodinu někde být a říká, že je to příliš daleko na cestu autem. A tak spekuluje, že pravděpodobně pojede vlakem: I might take the train - pravděpodobnost v budoucnosti. Helen se nabízí, že zavolá na nádraží, v kolik jedou vlaky, ale nemůže najít mobil. Steve ji uklidňuje, že ho může mít v tašce: It might be in your briefcase - pravděpodobnost v současnosti. Třetí might použila Helen, když se zhrozila, že ho mohla nechat v taxíku: I might have left it in the taxi - pravděpodobnost v minulosti. Pokud si kladete otázku, proč by se tu nedalo použít například sloveso could nebo may, tak odpověď zní – v podstatě dalo. Tady vlastně rozhoduje osobní pohled mluvčího – Helen to spíš cítí jako pravděpodobnost než možnost – tedy spíš might než could, a pravděpodobnost vzdálenější – takže opět might - spíš než may.