Dlouhá léta se k psaní používala seříznutá ptačí brka, která se namáčela do inkoustu. Tento princip znali už písaři egyptských panovníků v době před 4000 lety a znali jej, i když už v poněkud pozměněné podobě, také lidé 19. století, kteří už sice používali kovových hrotů, ale stále museli svá psací pera namáčet. I když už tehdy probíhaly pokusy několika vynálezců vyrobit pero s vlastní zásobou inkoustu, objevilo se první prakticky použitelné plnicí pisátko až roku 1809. Mělo malý pístek, kterým se trubička nad hrotem plnila inkoustem. Problémem byly ovšem časté kaňky a někdy inkoust z pera vytekl úplně všechen. Řešení nabídl až roku 1884 americký pojišťovací agent Lewis Edson Waterman, který využil přirozeného vzlínání tekutiny úzkou trubičkou a docílil tak pravidelného přísunu inkoustu k hrotu. Pozdější pera měla už jen vylepšený plnicí mechanismus.

www.cojeco.cz