Spojování lepením znali již lidé pozdní doby kamenné, o čemž svědčí nálezy keramiky slepené pryskyřicemi. V době bronzové uměli řemeslníci spojit kov se dřevem směsí prachu a včelího vosku. Egypťané objevili někdy kolem roku 1470 př. n. l. lepidlo živočišného původu, které nejspíše vařili ze zvířecích kůží. Etruskové lepidlo využívali při výrobě svých kožených sandálů. Od starověkých Římanů se do střední Evropy dostala kaseinová a usňová lepidla, později se k lepení začala používat arabská guma a kaučuk. Po vynálezu knihtisku došlo k prudkému rozvoji technologie výroby lepidel užívaných při vazbě knih. První továrna na lepidla byla otevřena v Holandsku v 18. století a do roku 1900 již existovalo mnoho dalších, které vyráběly lep ze zvířecích kostí, ryb, škrobu nebo mléčné bílkoviny. V době průmyslové revoluce začaly být pro výrobu lepidel využívány syntetické materiály.

www.cojeco.cz