Mnohdy se dnes zlobíme nad cizími slovy používanými v češtině. Nezní nám libozvučně a přitom často marně hledáme nějaké původní slovo, které by mělo alespoň přibližný, když už ne stejný význam. Tak se stávají výrazy jako „image“ nebo „web“ běžnými v našem jazyce, jsou používány a více či méně tolerovány, stejně jako slova přejatá již kdysi dávno. Vždyť jak dlouho používáme původně arabské „trafika“, francouzské „manžeta“, indiánské „kakao“ nebo „čokoláda“. Z italštiny jsme přejali „piano“, z němčiny „knedlík“, z turečtiny „klobouk“ i „papuče“. Ruština nám dala „vzduch“, maďarština „kočího“, polština „ropu“ a španělština „laso“. Myslíte, že i naši předkové přijímali tato dnes již běžná slova s takovou nevolí, jako my dnes?

www.cojeco.cz