Téměř celá dvě tisíciletí existovaly vedle sebe dvě teorie o postavení a pohybu Slunce a planet. Nejprve Aristoteles ve 4. století př. n. l. jednoznačně přijal a dokázal geocentrický systém, tedy to, že Země se nachází uprostřed vesmíru. Ale jen jedno století po něm vytvořil Aristarchos na základě pozorování zatmění Slunce a Měsíce heliocentrický model vesmíru, podle něhož stojí ve středu Slunce. Měl ovšem tu smůlu, že na rozdíl od Aristotela nebyl přijat. Navíc Ptolemaios využil nových prvků pohybů planet podle Apollonia a jeho kosmogenický systém spolu s geocentrickým modelem vesmíru a Aristotelovou fyzikou se stal základem pro další generace. A tak až do 16. století, kdy na heliocentrické teorii zapracoval polský učenec Mikuláš Koperník, se astronomové snažili vyvrátit zavedenou představu o nehybnosti Země stojící uprostřed vesmíru.

www.cojeco.cz