Oheň měl v průběhu dějin pro člověka nesmírný význam, jak ovšem praví staré rčení: je dobrým sluhou, ale zlým pánem. Došlo-li k neštěstí a oheň páchal škodu, snažili se ho lidé nejprve usmířit dary a oběťmi, později proti němu bojovali. Postupem času vznikala základní pravidla, podle nichž se při hašení ohně mělo postupovat. Podle nejstarších českých směrnic sepsaných v Praze někdy ve 14. století měl každý občan chránit svůj oheň. Služebnictvo, které by svou nedbalostí zapálilo dům, mělo být v tomto ohni upáleno. Všichni povozníci byli v případě požáru povinni ihned vozit vodu. Významnými protipožárními opatřeními byla nařízení Marie Terezie z roku 1749, podle nichž měly být všechny proutěné a dřevěné komíny nahrazeny zděnými. K zakládání prvních českých hasičských sborů docházelo od poloviny 19. století. V Praze tuto službu vykonávalo v roce 1853 třicet mužů.