Původ názvu „keramika“ pochází patrně ze starého sanskrtského výrazu pro „pálit“ a příbuzný řecký název znamenal „pálená látka“. Hrnčina je keramické zboží, které se pálí asi na 900 stupních Celsia. Z dochovaných materiálů od starší doby hradištní je možno soudit, že vývoj keramiky v českých zemích začal s příchodem Slovanů. Jejich původní keramika vycházela v podstatě ze dvou základních typů: z vysokého, v horní části vyklenutého hrnce a z ploché misky se slabě zdviženým, hrubě zaobleným okrajem. Od poloviny 10. století se keramika vyráběla již téměř výhradně na hrnčířském kruhu, kde nádoba vznikala skládáním a obtáčením do potřebného tvaru a tloušťky stěn. Do poloviny 15. století se vyráběla keramika nepolévaná, později bylo na polevy využíváno galenitu a cíničitých směsí. Obecně se ale nádobí polévalo později než kachlíky a dlaždice.

www.cojeco.cz