Snad nejznámějším, ale rozhodně nejpůsobivějším bájným zvířetem starověku je sfinga. Její zobrazovaná podoba také patrně prošla nejvíce změnami ze všech mytických bytostí. Byla zobrazována jako samec i samice, jako lev, gepard, leopard i tygr, okřídlená i bez křídel. Změna podob je ale u sfingy pochopitelná, neboť báje o ní vznikaly již v dobách šamanských kultur, které věřily, že mohou existovat lidé se schopnostmi přejímat na sebe částečnou zvířecí podobu. V Egyptě měla sfinga nejčastěji lidskou hlavu na lvím těle. Tak je také zobrazena nejznámější sfinga v Gize, kde drží stráž u hrobky faraóna Raachefa. V řeckém světě se sfinga objevila v podobě s ženskou hlavou na okřídleném lvím těle. Hlavu jí zdobila plochá čelenka se znakem plamene a později i dlouhá paruka. Řekové přisuzovali sfinze roli duchovní ochránkyně a často ji zobrazovali na náhrobních kamenech.

www.cojeco.cz