Objev výroby skla byl dlouho připisován Foiničanům, avšak pozdější nálezy skleněných předmětů dokazují, že výroba skla byla známa v Egyptě a Mezopotámii nejpozději ve 3. tisíciletí př. n. l. Sklo bylo vyráběno tavením křemene se sodou a k jeho barvení se používalo příměsí různých kovů. V nejstarší době bylo sklo odléváno do hliněných forem a za studena řezáno. Na přelomu 2. a 1. století př. n. l. vznikly nové techniky tlačení skla do forem a především foukání skla, které bylo objeveno patrně v Sýrii krátce před počátkem našeho letopočtu. Tyto metody byly přeneseny do Itálie a do dalších zemí římského impéria a sklo se brzy stalo běžným spotřebním zbožím. V době římské se zdobilo rytím, malbou a vykládáním různobarevným sklem. Z tvarů skleněných nádob převládaly poháry, hluboké mísy a zejména láhve.

www.cojeco.cz