Až asi do 2. tisíciletí př. n. l. bylo pro zápis souvislých textů používáno znaků, z nichž každý vyjadřoval konkrétní věc. Teprve až Féničané si všimli hlavního nedostatku tohoto systému, totiž že je potřeba tolik znaků, kolik je v daném jazyce slov. Vymysleli proto soustavu symbolů, které vyjadřovaly 22 souhlásek, z nichž každá byla vyhrazena určité hlásce. Hlásku B například zapsali zjednodušenou kresbičkou domu, protože slovo „bet” znamenalo dům. Dalet neboli „dveře” daly vzniknout znaku pro hlásku D a například obrázek mořských vln se stal znakem pro hlásku M podle výrazu pro vodu „mem”. Přítomnost samohlásky ve slově se označovala písmenem „alef”, které mělo podobu býčí hlavy. Fénický systém později převzali Řekové, původním symbolům dali trochu jinou podobu a pozměnili jejich názvy. Jejich alfabeta pak dala základ dalším abecedám.

www.cojeco.cz