Až do 18. století nebylo možno vyrobit skleněné tabule takových rozměrů, aby se jimi dala zasklít okna běžných velikostí, natož obrovská okna chrámů. Skláři proto spojovali menší tabulky a vzniklé mozaiky bylo možno spatřit v oknech bazilik už v době raného křesťanství. První dochované vitráže ovšem pocházejí až z poloviny 12. století a zcela původních v nich bývá jen několik skel, která nebylo třeba měnit během častých renovací. Nejvýznamnějším střediskem výroby vitráží bylo ve 13. století francouzské město Chartres. V průběhu dalších staletí se technika vitrážování zdokonalovala. Okna byla větší, skla průzračnější. V 16. století bylo používáno vrstvených a rytých skel a později se objevovala tendence pojmout vitráž jako barevnou malbu na jednom kusu skla. V 19. století byly oblíbené jednoduché vitráže a dnes se této techniky používá při výrobě dekoračních předmětů.

www.cojeco.cz