Ochlazování vody pomocí chemických reakcí znali už Číňané ve 12. století. V Evropě popsal metodu ochlazování nápojů roku 1550 španělský lékař Villafranca. Dlouho se však využívalo k chlazení přírodního ledu. V zimě byly na zamrzlých řekách nařezány kvádry, které byly uskladněny v ledárnách, kde vydržely celý rok. Z ledáren byly pak rozváženy do pivovarů a hospod k chlazení piva a do obchodů s potravinami. Spoléhat na přírodní led bylo ale nejisté, a tak byly konstruovány stroje na výrobu umělého chladu. Roku 1834 obdržel Američan Perkins žijící v Anglii patent na chladící přístroj s odparníkem, který využíval éterových par, a po něm jej roku 1869 dostal Francouz Tellier, jehož stroj pracoval na bázi čpavku. Všechny tyto chladničky byly ovšem velmi rozměrné, a tak se do domácností dostal až čpavkový chladící stroj s kompresorem německého fyzika Lyndeho z roku 1875.

www.cojeco.cz