Dvořan syrakuského tyrana Dionýsia Mladšího žil v polovině 4. stol. př. n. l. a svého poměrně vysokého postavení dosáhl neomaleným přisluhovačstvím a pochlebnictvím. Jednou sepsal velkolepou řeč na oslavu svého pána, v níž velebil štěstí samovládce. Dionýsios byl Damoklovým projevem tak nadšen, že dal na jeho počest uspořádat velkolepou hostinu a řečníka posadil do čela stolu. Zprvu velmi pyšný Damokles ovšem po chvíli žádal o přesazení, neboť spatřil, že nad jeho hlavou visí na tenké žíni ostře nabroušený meč. Tato historka dala vzniknout pojmu „Damoklův meč“ jako symbolu nebezpečí hrozícího tyranovi a zanedlouho i jako nebezpečí obecně. Prvně se o ní zmínil helénistický filozof Démokratés, v poněkud pozměněné formě ji převyprávěl Cicero v Tuskulských hovorech a po něm Horatius ve třetím svazku svých Písní.

www.cojeco.cz