V polovině 30. let 20. století zadala britská vláda úkol prozkoumat možnost vynálezu radiového „paprsku smrti“, kterým by bylo možno na dálku zneškodnit nepřátelské letouny. Arnold Frederic Wilkins, který se tímto problémem zabýval, konstatoval, že za stávající úrovně radiové techniky to není možné. Zjistil však, že radiových vln je možno využít pro určení polohy letounu. Princip radaru, přesněji radiolokátoru, je podobný, jaký využívají při svém pohybu netopýři. Podle odražených vysokofrekvenčních zvuků se mohou orientovat i v naprosté tmě bez vizuálních vjemů. Po několika úspěšných testech vyrostla do roku 1939 celá síť radiových stanic podél východního a jižního pobřeží Velké Británie. Dnes je radarový systém využíván v námořní a letecké navigaci, meteorologii nebo v silniční dopravě. Ve vojenství však svůj význam pozvolna ztrácí, neboť díky svému principu je snadno zaměřitelný a může se stát cílem nepřátelského útoku.

www.cojeco.cz