Stavební materiál vzniklý promícháním cementu, písku, vody a štěrku, který na vzduchu i pod vodou tvrdne a nabývá vlastností pevné látky, je znám už tisíce let. Jeho obdobu znali již Asyřané, kteří místo cementu používali jíl, i Egypťané, kteří jako pojivo užívali sádru. Opravdovými starověkými betonáři ale byli Římané, kteří měli přístup k pucolánu - vulkanickému popelu z nalezišť poblíž města Pozzuoli nedaleko Vesuvu. Používání pucolánu se velmi rozšířilo a římský beton se uplatnil při budování například Appiovy silnice, Kolosea nebo Pantheonu. S pádem římské říše se ovšem znalost výroby betonu vytratila a ke znovuobjevení tohoto stavebního materiálu došlo až někdy v 18. století. V roce 1824 získal Angličan Joseph Aspdin patent na portlandský cement, který se stal nejvíce používaným pojivem při výrobě betonu, a o několik let později vynalezl Francouz Joseph Monier při opravě zahradního květináče železobeton.

www.cojeco.cz