Památníky na oslavu válečných vítězství v podobě zdi s průchodem byly budovány už v období helénismu. Později tento architektonický prvek převzali i římští císařové, kteří vítězné oblouky stavěli také jako vstupy do měst, posvátných okrsků nebo na fora. Císař Augustus nechal jeden takový vystavět roku 21 př. n. l. na Martově poli, druhý zřídil roku 9 v Susách a třetí zbudoval pro Tiberia. Známý je také Titův vítězný oblouk postavený na oslavu dobytí Jeruzaléma a ukončení židovské války v roce 70. Oblouky byly zdobeny reliéfy, které pokud možno co nejvěrněji zachycovaly historické okamžiky. Později byly vítězné oblouky budovány znovu v období klasicismu. 51 metrů vysoký a 45 metrů široký oblouk přikázal zbudovat Napoleon Bonaparte po vítězné bitvě u Slavkova. Dokončen byl až za vlády Ludvíka Filipa Orleánského v roce 1836 a dnes patří mezi nejznámější monumenty Paříže.

www.cojeco.cz