Složením dvou řeckých slov – panta, tedy všechno, a mímeisthai, což znamená napodobovati, vznikl název pro divadelní představení beze slov, v nichž se herci vyjadřují pouze gesty. Nejstarší zpráva o pantomimě se nachází v Xenofontově Symposiu, a tak se můžeme dozvědět, že Řekové měli v oblibě krátké hry o několika scénách, ovšem téměř bez děje. V Římě se pantomima zdokonalila a dosáhla mimořádné obliby. Pro její drsný naturalismus ale nebyla uznávána křesťanstvím a roku 526 byla dokonce Justiniánem zakázána. Ve středověku byla pantomima provozována na poutích, ale to nic neubíralo mistrovství jejích protagonistů. Herci italské commedie dell'arte s maskami Harlekýna, Pantalona a Pulcinelly byli současně mimy, akrobaty, tanečníky a hudebníky. V první polovině 19. století obnovil francouzský mim Jean Gaspard Deburau slávu italské pantomimy a přidal ryze francouzskou postavu nešťastného pierota.

www.cojeco.cz