Znaky pro vyjádření množství vznikaly postupně z nejstarších jednoduchých číselných soustav, v nichž jedna čárka značila jedničku, dvě čárky dvojku a tak dále. Se vznikem abecedy se přirozeně objevila myšlenka přiřadit každému písmenu určitou hodnotu. Tento systém, který používali Řekové, Arabové i Arméni, umožňoval celkem pohodlný zápis čísel do hodnoty 400. Římané vymysleli možná poněkud méně logickou soustavu, která je ovšem dodnes známá a někdy používaná. Objevují se v ní některá velká písmena zastupující hodnoty 1 (I), 5 (V), 10 (X), 50 (L), 100 (C), 500 (D) a 1000 (M). Arabští matematici vymysleli dnes užívaný zápis čísla v desítkové soustavě, kde hodnota jednotlivých číslic závisí na jejím postavení. Samotná číslice 2 znamená dvě jednotky, zatímco následuje-li ji 0, značí dvojka dvě desítky. I když námi používané číslice označujeme jako arabské, pochází jejich tvar ve skutečnosti z Indie a do Evropy se dostaly někdy v 10. století.

www.cojeco.cz