Už asi 3000 let př. n. l. dosahovalo východní zlatnictví vysoké umělecké úrovně. Už tehdy byly známé základní techniky, jako jsou letování, odlévání nebo zlacení, které používá i dnešní šperkařství. Šperky kromě užitkové a dekorativní funkce sloužily i potřebám náboženského kultu a k magii. Například v Egyptě byly nejrozšířenější ozdobou amulety, které měly ochraňovat před zlem a přinášet štěstí. V Řecku si potrpěli na náhrdelníky, náramky a náušnice. Prsteny tehdy ještě nebyly považovány za šperk, neboť se používaly jako pečetidla. V Římě byla zdokonalena technologie broušení drahých kamenů, jako byly diamanty a smaragdy. Ve středověku byla přikládána velká váha symbolice kamenů. Věřilo se v jejich magickou a uzdravující moc. Teprve až v období renesance ztratil šperk jakoukoliv mystickou úlohu a začal být považován za čistě dekorativní předmět.

www.cojeco.cz