Největšími staviteli silnic starověkého světa byli Římané. V dobách Julia Cesara bylo postaveno na 80 000 kilometrů silnic, které se skládaly z podkladové vrstvy z velkých kamenů, na níž byla vrstva menších drcených kamenů a na nich pak konečně vrstva písku. Povrch pak byl vyroben z velkých čedičových bloků nebo ze štěrku zatvrdlého ve vápenné maltě. Šířka hlavních silnic bývala mezi čtyřmi až šesti metry a v oblastech s častými dešťovými srážkami byl jejich povrch vypouklý, aby mohla voda rychle odtékat. Síť silnic starověkého Říma byla neuvěřitelně rozsáhlá. Rozprostírala se od západních břehů Španělska až k Eufratu a od severního Skotska až po Etiopii a Saharu. Nedivme se tedy tomu, že se brzy začalo říkat, že všechny cesty vedou do Říma, i když těch hlavních cest bylo pravděpodobně jen sedm.

www.cojeco.cz