„Holé kázání mravnosti je nudné. Bajka nese mravní naučení v sobě samé. Tyhle fingované příběhy musí být poučné a zároveň se musí líbit.” Tak mluvil o bajkách jeden z jejich nejpopulárnějších autorů, francouzský spisovatel La Fontain. První autoři těchto naučných vyprávění pocházeli zřejmě z nižších vrstev a často to byli prostí lidé, nebo dokonce otroci. Byl to jeden z mála způsobů, jak se vyjádřit a jak dát najevo bezpráví, které se jim děje. To byl případ snad nejslavnějšího bajkáře Ezopa, který žil v 6. století př. n. l. v Řecku. Snad každý národ měl svého bajkáře, který svými drobnými podobenstvími nemilosrdně tepal do společenského zřízení. U nás to byl například už ve středověku Smil Flaška z Pardubic, v pozdější době pak Karel Čapek nebo Miloš Macourek.

www.cojeco.cz