Psychodiagnostická metoda zkoumající osobnost člověka podle jeho písma je vlastně stará jako písmo samo. V dobách starověku nebyla grafologie pochopitelně opatřena žádným puncem vědeckosti, ale vztahu rukopisu k osobnosti pisatele si všiml již Aristoteles. Tak jak se písmo a písemné doklady postupně stávaly důležitou složkou života, nabývala na významu také grafologie. Brzy se objevili znalci písma, kteří měli za úkol především odhalit padělané listiny či napodobené podpisy na důležitých listinách. Vědecký základ grafologie byl položen spisem vydaným v Paříži roku 1609. Francois Demelle v něm popisoval základní znaky v psychologii písma. Jen o několik let později publikoval italský lékař Camilo Baldo pojednání „O tom, jak lze z listu poznati pisatelovu přirozenost a povahu“. Koncem 18. století pak byly objeveny další souvislosti mezi písmem a ostatními výrazovými projevy a grafologie se stala pomocníkem v řadě sporů.

www.cojeco.cz