První zmínka o větrném kole pochází z 1. století n. l. Tehdy sloužilo k pohánění měchu varhan. V arabských zemích zase využívali sílu větru k pumpování vody už v 7. století. Větrné mlýny vznikly nejspíše v oblastech s nedostatkem vody jako náhrada za vodní kola. V Evropě se objevily ve 12. století ve Francii, Normandii a Anglii. První, tak zvané kozlečí, byly konstruovány s otáčecí budovou, aby bylo možné se přizpůsobit změně směru větru. Ve 14. století vznikl nový typ, tak zvaný holandský. U něj se otáčela pouze střecha a vlastní budova mlýna byla zděná. Mohla tak být nejen mlynářovým pracovištěm, ale i obydlím. Vynález parního stroje postupně vytlačoval větrné i vodní mlýny. S postupem času byly mlýnské kameny nahrazeny ocelovými válci a parní stroje nakonec elektromotory.

www.cojeco.cz