Odborné otevření těla zemřelého a ohledání jeho orgánů a tkání je dnes naprosto běžným lékařským úkonem. Pitva bývá prováděna téměř u všech osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních. Tak zvanou soudní pitvu provádí patolog tehdy, existuje-li podezření, že smrt byla způsobena trestným činem. Ohlédneme-li se hlouběji do minulosti, nacházíme první zmínky o pitvání již v době starověké. Ve středověku byly ovšem pitvy z náboženských důvodů zakázány a k jejich oficiálnímu provádění mohlo dojít až na začátku 14. století v Itálii. Obrat v nazírání na chirurgické otevření mrtvého těla nastal ale až ve století 16., zejména v souvislosti s pracemi belgického lékaře Andrea Vesalia a anglického anatoma Williama Harveyho. První pitvu v českých zemích provedl doktor Jan Jesenius v roce 1600. Na mrtvole oběšence tenkrát v červnu celých pět dní demonstroval tvar, velikost a uložení lidských orgánů.

www.cojeco.cz