Souboje otroků ozbrojených krátkým mečem zvaným gladius byly původně nejspíše součástí starořeckého pohřebního obřadu zvaného munus. Později se samotné zápasy staly oblíbenými i u Římanů, kteří je přetvořili v pompézní lidovou zábavu. Z původních tří párů zápasících gladiátorů se jejich počet rozrostl na 25 až 60. Vyzbrojeni byli kromě krátkého meče ještě hranatým štítem, na hlavě měli přilbu a pravděpodobně také chránič na holeni jedné nohy. Největší rozmach zažily jejich zápasy v 1. století př. n. l., kdy také vznikaly další typy gladiátorů a dále rostl jejich počet. Zároveň se ovšem ustoupilo od bojů na život a na smrt a zápasy byly převážně podívanou pro diváky, v níž účinkovali profesionálové. K oficiálnímu zákazu zápasů došlo počátkem 5. století poté, co řecký mnich Telemachos ve snaze zabránit boji vnikl do arény a byl ubit rozvášněným davem.

www.cojeco.cz