Podobně jako dramatické divadlo má i loutkoherectví kořeny v náboženských obřadech. Během starověkých oslav boha Dionýsa nesli účastníci průvodu symbolické sošky, kterými pohybovali pomocí provázků. I když tyto slavnosti probíhaly v důstojném duchu, stalo se loutkové divadlo postupem času příznačným pro lehčí druh zábavy. Už ve 4. století př. n. l. používali loutky potulní kejklíři ve starověkém Řecku, odkud se tento způsob divadla dostal do Říma a Byzance a později do středověké Evropy. Tehdy loutkáři svými hrami upozorňovali na aktuální společenské problémy a do svého repertoáru řadili i módní rytířský epos. Na konci středověku už byla oblíbená spíše tak zvaná mystéria a z loutkářského umění se na čas stala církevně uznávaná a vážená profese. Od počátku své existence se ovšem loutky objevovaly nejčastěji na lidových zábavách a byly dlouho opomíjeným druhem kultury.

www.cojeco.cz