Přenesení pravěkého ohně z volné přírody do lidských příbytků znamenalo i počátek vývoje komínové techniky. Velice brzy přišli naši začouzení a mírně přiotrávení předci na to, že nad otevřeným ohništěm je třeba zbudovat otvor, kterým by odcházel dým. S vývojem lidských obydlí se měnily i způsoby odvádění kouře mimo obytné místnosti. Jedním z nejstarších zařízení byl tak zvaný dymník, který odváděl kouř do podkrovního prostoru. Později, někdy kolem 15. století, se už začaly objevovat první komíny sahající až nad samotnou střechu. Mnohdy měly tvar podlouhlého koše upleteného z vrbového proutí, někdy byly vyrobeny z dřevěných latí. V obou případech byl ale komín zevnitř důkladně vymazán hlínou. V průběhu 17. a 18. století se hlavně z důvodu protipožárních opatření přecházelo na komíny zděné. Jejich průduchy byly svedeny až k zemi, čímž bylo využito k odvodu kouře umělého tahu.

www.cojeco.cz