K nejstarším pranostikám světa patří ty, které vytvořily národy sídlící u Středozemního moře. Zde totiž měli lidé velký zájem o počasí a jeho roční režim hlavně v souvislosti s mořeplavbou a tak si vytvořili jakási povětrnostní pravidla. Často docházeli k zajímavým a správným závěrům, ovšem častěji, nemajíce takové meteorologické přístroje jako my dnes, spoléhali na pověry a ve rčení dávali přednost rýmu před jeho obsahem. Během staletí tak vznikl nesourodý soubor pranostik, rozptýlený v nejrůznějších záznamech. První české pranostiky pocházejí asi z druhé poloviny 15. století. K jejich většímu rozšíření došlo v Čechách stejně jako v ostatních evropských zemích především v souvislosti s vynálezem knihtisku. V nejrůznějších kalendářích z té doby se ovšem mluvilo o prognostikách nebo pragnostikách. Termín „pranostika“ se poprvé objevil až roku 1867 v Riegrově slovníku naučném.

www.cojeco.cz