Už primitivní národy dokázaly rozdělat oheň třením suchých dřev a později i křesáním křemene do suchého troudu. S uživatelsky příjemnější, nicméně toutéž metodou si lidstvo muselo oheň vykřesávat až do konce 18. století. Následovalo krátké, ale z dnešního pohledu velice nebezpečné období nejrůznějších typů zapalovadel a máčecích zapalovačů. První třecí sirky, tzv. congrevské, které se zapalovaly protažením mezi skelnými papíry, vyrobil anglický lékárník John Walker v roce 1827. V dalším desetiletí se objevily první zápalky fosforové, kde byla hořlavá směs složena z bílého fosforu, minia, chlorečnanu draselného a burelu. V těch pionýrských dobách byly ještě sirky distribuovány svázané do otýpek a až později byly baleny do papírových sáčků, na jejichž výrobě se většinou podílela celá rodina sirkaře. Dnešní podobu získaly krabičky ještě před rokem 1900. Zprvu byly z loupané dýhy, později už celopapírové.

www.cojeco.cz