S myšlenkou doplnit optický systém oka tekutinou a sklem koketoval už začátkem 16. století Leonardo da Vinci a asi o století později René Descartes. V roce 1801 sestrojil Angličan Thomas Young malou čočku umístěnou na konci asi šest milimetrů dlouhé trubičky, kterou naplnil vodou a přiložil k oku. První skutečnou korekci refrakční vady realizoval v roce 1888 oftalmolog Adolf Eugen Fick. Jeho čočka byla z vyfouknutého skla, a pokud byla dobře vyrobena, skvěle přilnula k oku. Nadále se pak experimentovalo se skleněnými čočkami, od dvatátých let 20. století s celuloidem. Převratným momentem v historii kontaktních čoček se ovšem stal objev českých vědců Wichterleho a Líma z konce 50. let. Jejich měkká čočka z materiálu označovaného HEMA byla vysoce flexibilní, nedráždila oko a stala se základem pro další vývoj těchto optických pomůcek.

www.cojeco.cz