Malá housenka bource morušového je schopna vylučovat hustou viskózní kapalinu, která na vzduchu tuhne ve velmi pevné hedvábné vlákno. Svinuté tvoří zámotek, v němž se housenka zakuklí, ale po rozmotání může dosáhnout délky až čtyř kilometrů, z nichž se však dá využít jen asi 700 metrů. Egypťané a po nich i Římané nakupovali jemné hedvábné tkaniny v Číně, odkud je převážely karavany po tak zvané hedvábné cestě přes střední Asii. Dovážely se jak hotové látky, tak hedvábná příze nebo hrubé přírodní hedvábí. Původně se přitom nosily látky polohedvábné, čisté hedvábí bylo obvyklé až asi od 3. století n. l. V roce 555 přinesli mniši první hedvábné zámotky z Číny do Evropy a bourec morušový se začal chovat v Řecku a teprve až od 17. století v Itálii, Španělsku a Francii.

www.cojeco.cz