Původní jazyk kmene Latinů, kteří nejpozději v 10. století př. n. l. osídlovali levý břeh dolního Tiberu, se později díky římským vojenským výbojům začal rozšiřovat i mimo území Latia. První dochovaná latinsky psaná věta se nachází na ozdobné sponě pocházející snad již ze 7. století př. n. l. V období 3. až 2. století př. n. l. se formovala slovní zásoba latinského jazyka, aby během dvou set let kolem přelomu letopočtu mohlo nastat jeho zlaté období. Později latina přijímala prvky lidové řeči a postupně se z ní vyvinuly románské jazyky. V období středověku plnila latina funkci jazyka literárního, církevního i dorozumívacího. Významně působila na vývoj všech národních jazyků západní a střední Evropy, sama však byla na ústupu. Dlouho si svou pozici udržela na univerzitách, dnes je používána hlavně v církevním životě a čerpá z ní vědecká terminologie.

www.cojeco.cz