Kolem roku 1880 přicházely do Buenos Aires miliony evropských emigrantů, kteří se zde snažili najít svůj domov. Tyto portenos, jak byli nazýváni, tvořilo asi sedmdesát procent mužů, kteří se po těžké denní práci toužili náležitě pobavit a zatančit si s prodejnými ženami z místních nevěstinců. Ze směsice lidové hudby Itálie, Ruska, Španělska, Německa nebo Polska a hudby místních kreolů, černochů a indiánů nemohlo snad vzniknout nic jiného než právě tango. Zpočátku bylo čistě instrumentální, hrané obvykle na kytaru, housle a flétnu, kterou později nahradila pro tango typická harmonika zvaná bandoneon. Začátkem 19. století probíhala standardizace tanečních figur a tango se stávalo uhlazenějším. O sto let později už bylo tak populární, že se z nočních podniků dostalo kolem roku 1920 do Paříže a odtud do Anglie. Zde došlo k podstatným úpravám, které zcela oddělily původní argentinské tango od jeho nové formy.

www.cojeco.cz