Nezaměnitelnost otisků prstů si uvědomovali v Číně a Japonsku již mnohem dříve, než se daktyloskopie stala kriminalistickou disciplínou. Už od 7. století zde bylo místo podpisů stvrzujících pravost smluv používáno právě otisků prstů. To zaujalo anglického úředníka Williama Jamese Herschela, který začal po svých obchodních partnerech vyžadovat totéž. Přitom si všiml, že otisky dvou osob se nikdy neshodují a že se věkem nemění. Snažil se svým objevem oslnit anglické kriminalisty, ovšem zcela bez úspěchu. Lépe na tom byl jeho vrstevník doktor Henry Faulds. Ten jako první identifikoval podle otisků prstů pachatele trestného činu. Na vědeckém základě pracoval Francois Galton, který roku 1892 vydal knihu Otisky prstů a významně se tak zasloužil o zavedení daktyloskopie u anglické policie. Oficiálního uznání se však daktyloskopii dostalo až roku 1914 na mezinárodním policejním kongresu v Monaku.

www.cojeco.cz