Za nejstarší historií vodních dýmek bychom se museli vydat do Indie, kde bylo oblíbené vdechování kouřů z bylinných směsí přes skořápku kokosového ořechu opatřenou dvěma trubičkami. Principu tohoto primitivního zařízení bylo využito později, kdy si vodní dýmky získaly oblibu také v dalších zemích arabského světa, zejména pak v Egyptě. V Persii začala dostávat svou nynější podobu, když byla původně z přírodních materiálů zhotovená váza vyráběna z keramiky a duté stéblo trávy bylo nahrazeno hadicí. S rozšířením tabáku byla dýmka doplněna ještě o korunku, nejprve bronzovou, dnes většinou keramickou. Většina zásadních úprav, které daly vodní dýmce dnešní podobu, byla provedena v Turecku za vlády sultána Murada IV. v 17. století. V západní a střední Evropě se vodní dýmky rozšířily až na začátku 20. století, kdy se staly součástí nejednoho orientálního salonku.

www.cojeco.cz